Do řady postavíme alespoň 30 čajových svíček, na každém konci jeden tým + krabičku zápalek. Po startu se každý tým snaží ze svého konce postupně zapalovat svíčky (postoupit mohou jedině, když jim předchozí již hoří). Až se hořící svíčky setkají, vítězí ten tým, kterému se podařilo zapálit více svíček s tím, že se v týmu musí všichni vystřídat. Pro vyspělejší oddíly je lepší varianta: lze používat jen zápalky z KPZ. Vlastně se jedná o krásné učení/trénink ve škrtání zápalek – tedy se cvičí obratnost prstů (takže nejlepší hra do mrazu). Popřípadě se jedná o nenápadnou kontrolu vybavenosti KPZ.
Na hru jsou potřeba baterie těsně před vybitím. Hráči nafasují pouze tyto úřední baterie a jsou odvedeni do lesa na start. Úkolem je co nejrychleji dorazit zpět do tábora. Vtip je samozřejmě v tom, že po chvilce všem vyhasnou baterky a začne bloudění. A nebo přijde někdo s chytrým nápadem svítit jen jednou baterkou a postupně je střídat? A tedy spolupracovat a postupovat koordinovaně? Po hře si většinou děti budou stěžovat na neférovost, proto je důležité aby „úřední“ baterky měli všichni.
Vytyčíme klasickou cestu lesem (tedy od stromu ke stromu) ale místo azimutu a vzdálenosti označíme jednotlivé stromy odrazkami nebo alobalem. Trasa musí být postavena tak, aby bylo vidět z jedné odrazky na druhou. Děti pak po trase vyrazí s baterkami, ale protože jsou vidět jen z určitého směru není nejlepší běžet na slepo (to většinou končí nočním blouděním). Naročnější variantou může být použití odrazek různé barvy s cíleným větvením trasy a slepými uličkami. Instrukce pak mohou vypadat následovně: Po 5 bílých odbočte na červenou, protože další bílé vedou třeba do bažiny. Hra vyžaduje pečlivou přípravu a až budete shánět odrazky, neolupujte silniční patníky.