Hrátky do lesa

Terénní prolézačka

Proplétání se skrze pavučinu se většinou dělá tak, že pavučina je kolmá na směr postupu. Proč to nezkusit plošně s cílem dotknout se stromu uprostřed či jen projít bez poskvrny na druhou stranu a ještě navíc ve svažitém terénu.

Houbaři

Jeden houbař z každé družinky zůstane na okraji mlází nebo vysoké trávy, zbytek družstva představuje houby a libovolně se rozmístí v mlází tak, aby nebyl na první pohled vidět (každý si sedne nebo lehne). Na signál vyrazí houbaři na lov – snaží dotykem na klobouček (hlavu) co nejdříve sesbírat všechny členy své družinky – houby dává do košíku (první houba se drží houbaře, každá další pak předchozí houby – vytvoří se tak postupně narůstající had). Košík se nesmí vysypat (řetěz se nesmí přerušit), cizí košík se také nesmí vysypávat, houby sbírá jen houbař, cílem je co nejdříve sesbírat všechny známé houby (najít svou družinku).
V dalších kolech lze: sbírat jen cizí houby (družinku), sbírat libovolné houby, sbírat houby na střídačku (svojí, cizí, svojí,…), jen s hnědými kloboučky (tmavé vlasy či s čepicí), jen známé houby (každá houba se musí pojmenovat plným jménem + adresou, speciální houby (vedoucí pošeptá houbaři, co bude sbírat, např: sličné muchomůrky (dívky) x ryzce šeredné (kluky),…),… Možností je mnoho a probíhající houbařská sezóna ke sběru přímo svádí. Na druhou stranu houby rostou stále.

Predátor

Hráči představují masožravá zvířata, která si musí zajistit obživu lovem. Život je ale drsný, a někdy se i z lovce stane psanec.
Před začátkem hry se po lese se rozhází kartičky s názvy zvířat (brouk, žížala, hraboš, lelek, zajíc, liška, srna, prase,…). Když hra začne, vpustí se hráči do lesa a snaží se ulovit co nejvíce zvířat a to jen pomocí mordy a čenichu – tedy bez tlapek (rukou), jen tlamou (pusou), čenichem si mohou ulovené zvíře posunout, otočit. Proto hráči po nalezení kořisti (= kartička s názvem zvířete) padnou na kolena a tlamou ho uchopí. Pak utíkají do pelechu – místo, kde vedoucí za ulovené zvíře zapíše počet bodů (velká zvířata jsou za více bodů). Hráči tak zpočátku vyloví velká zvířata, jak ale potravní nabídka chudne, tak postupně dojde i na ta malá…
Aby hra nebyla nudná, tak do lesa vkráčí myslivec – to je další vedoucí regulující predátory. Pokud myslivec zvíře polapí dotykem, tak zvíře upustí ulovenou potravu (= vyvrhne z mordy všechny ulovené kořisti), tím se zachrání a může se vydat opět na lov. Protože je možné najednou mít v mordě více kořisti, tak myslivec přednostně lapá nebezpečnější predátory – tedy ty, kteří mají v mordě více kartiček.
Pokud myslivec třikrát po sobě uloví predátora bez kořisti (= zvíře není schopné se v přírodě uživit, je vyzáblé, nemocné, prašivé), je nutno jej utlumit, tedy nemilosrdně zastřelit (= predátor se vyřadí ze hry).
Protože se po vylovení veškerých zvířat může hra zvrhnout v nemilosrdnou honičku myslivce (popř. myslivců) za predátory, je lepší hru ukončit nějak milosrdněji, např. vypršením časového limitu, po utlumení poloviny predátorů,…

Provazový žebřík

K sestrojení provazového žebříku je potřeba co nejvíce dlouhých provazů. Kde je však vzít uprostřed hlubokého lesa? Nevadí, rozhlédneme se okolo, zda se zde náhodou nevyskytují...
Po lese libovolně umístíme provázky (několik obarvených prádelek, ty porůznu rozmístíme okolo stromů, na trávu, na větve,...). Cílem jednotlivců (popř. herních skupin) je nashromáždit co nejvíce provázků a z nich navázat co nejdelší provaz.
Možné varianty: každá herní skupina hledá jen svoji barvu (možno vyměňovat s ostatními), všichni se snaží o co nejpestřejší provaz (t.j. střídat barvy), v noci s baterkami (to je drsnější a vhodné jen pro vyspělé hráče).

Slepý pilot

Mezi dva provazy natažené asi 1 m od sebe se nahází míčky (klidně hustě) – jeden z týmu má zavázané oči a druhý ho naviguje. Slepý se nesmí žádného míčku dotknout + nesmí vybočit z trati (jinak návrat na start). Po oběhnutí mety si slepec může sundat šátek, běží jej mimo míčkovou trať odevzdat navigátorovi a zařadí se na konec týmu. Prvního navigátora, který si honem zaváže oči pak naviguje třetí v pořadí, dokud se nevystřídá celý tým.
Další možnosti:

několik tratí vedle sebe (bezva mezidružinový závod)
navigátoři stojí v cíli (to je náročné vzhledem k opačné poloze pravá‐levá)
v noci s baterkou (to chce ale méně míčků)

Upíři

Ve vašem kraji se objevil upír. A prý už nakazil několik dalších... mlask...
Nejlepší je hrát v území, kde se dá běhat, ale zároveň tam jsou místa na schování. Jeden hráč je na začátku upír, ostatní jsou lidi. Na konci jsou většinou všichni upíři. Mezi tím se hraje. Nejdříve se lidé rozmístí po území. Potom upír vyrazí. Koho se dotkne, ten zařve a je z něho taky upír. Když se upír hýbe, musí vydávat zvuk (buď mlaská nebo tleská). U starších borců se dá hra zpestřit tím, že lze ulovit upíra (tím je vyřazen ze hry) a to jedině tak, když je najednou zasažen alespoň 4 stříbrnými střelami (nejlepší jsou papírové kuličky obalené staniolem) a to od 4 různých lidí. Vítězi jsou buď všichni přeživší lidé po zadaném časovém limitu nebo poslední přeživší člověk (ne upír). Doporučuji dát na začátku schopného upíra, protože to může být celkem složité někoho chytit. A vyřadit upíra je velmi náročné, takže by to chtělo nějakou prémii (Řád udatného člověka,...).