Hrátky do lesa

Kolíčkovaná

Hrátka k trénování rychlosti, orientace v terénu, soustředění a případně i v týmové spolupráci. K této souteži jsou potřeba dva delší provazy a hromada kolíčků na prádlo (nejlépe dřevených). Na libovolné místo mezi strom se napne provaz (klidne v terénu a klikatě) a na něj se navěsí kolíčky. Opodál stojící hráči mají za úkol vyběhnout, najít kolíček, sevřít jej mezi prsty a stále rozevřený jej donést o kus dál a tam jej připnout na svůj osobní „kolíčkový řetízek“. Takže hra na jednotlivce do vyčerpání kolíčků (hodnotí se délka řetízku), ale dá se hrát také na družstva (tedy se kolíčky věší na „družstvový“ řetízek z kolíčků). Mnozí mladší mají ještě menší sílu v prstech, takže jim to dá zabrat. A ještě k tomu běžet, protože jde o rychlost... U starších se dá šňůra s kolíčky nízko nad zem a kolíčky se nepřenášejí v prstech, ale v zubech – takže se nejdříve musí pěkne poplazit pro kolíček.

Hejno veverek

Hrátka demonstruje těžký úděl lesních zvířátek prchajících před nepřítelem. A navíc trénuje počítání (až do 10), postřeh, rychlé rozhodování, spolupráci,...

Hráče rozdělíme na 2 a více družstev po cca 4 hráčích, vedoucí hry určí startovní a cílový strom a skupiny hráčů mají za úkol dostat se od startovního stromu k cílovému. Musí se však vzájemně držet za ruce (udělat hada neboli hejno
veverek) a stále se dotýkat nějakého stromu. Nesmí se ani na chvilku pustit. Která skupina hráčů se pustí stromu, aniž by se dotýkala jiného, se vrací opět na start a má další pokus. Vítězí ta skupina, která dosáhne cílového stromu první, aniž by se cestou pustila nějakého stromu. Hru je možné ztížit výběrem méně hustého lesa, stanovením minimální velikosti stromu, kterého se může skupina dotýkat (např. větší než nejmenší/největší hráč ve skupině) a nebo (a to je fakt náročné) hrátkou v noci.

Formica rufa

Celkem pěkná hra na kraj lesa, která posiluje týmovou spolupráci, schopnost domluvy, rychlé rozhodování,... ale i orientaci v terénu, rychlé nohy,...

V lese se dá najít spousta stavebního materiálu i potravy, ale pro mravence lesní není lehké to dovláčet do mraveniště, která jsou většinou umístěna na osluněném okraji lesa. Proto u větších předmětů spojí síly vždy několik mravenců. V lese umístíme třeba provázek (= housenka), ešus (= slunéčko), tužku (= jehličí borovice), krabičku (= kousek cukru), zmuchlaný papír (= chrobák) a třeba batoh (= kousek mrtvé myšice). Každý tým si na kraji lesa vybuduje své hnízdo (= mraveniště) a na znamení se vydá do lesa za potravou/stavebním materiálem. Ale pozor: na každý předmět/potravu je k donesení do mraveniště potřeba několika mravenců (= hráči, kteří vytvoří řetěz držením se za ruce).

Tak třeba k donesení myšice se musí spojit 6 mravenců, k donesení housenky, chrobáka a cukru 3 mravenci, k donesení jehličí a slunéčka stačí 2 mravenci. Jak se mravenci vzájemně „domluví“ je jich věc. V lese však pobíhá drabčík, kterému mravenci moc chutnají a tak je loví. Takže v lese pobíhá vedoucí/instruktor, který se dotkne jednoho mravence. Na to musí zbývající mravenci upustit nesený předmět (protože jej neunesou) a jeden ze skupiny jde na 5 minut nabrat síly do svého mraveniště. A v této fázi hodně záleží na tom, koho ti zbývající obětují (odvrhnou,...) – záleží na dohodě a to je někdy svízel...

Poznámka: u začátečníků rozhoduje pouze počet předmětů v mraveništi, u pokročilých (starších) lze každé kořisti přiřadit určitou hodnotu. Také počet jednotlivých druhů předmětů nemusí být shodný.

Upíři

Ve vašem kraji se objevil upír. A prý už nakazil několik dalších... mlask...
Nejlepší je hrát v území, kde se dá běhat, ale zároveň tam jsou místa na schování. Jeden hráč je na začátku upír, ostatní jsou lidi. Na konci jsou většinou všichni upíři. Mezi tím se hraje. Nejdříve se lidé rozmístí po území. Potom upír vyrazí. Koho se dotkne, ten zařve a je z něho taky upír. Když se upír hýbe, musí vydávat zvuk (buď mlaská nebo tleská). U starších borců se dá hra zpestřit tím, že lze ulovit upíra (tím je vyřazen ze hry) a to jedině tak, když je najednou zasažen alespoň 4 stříbrnými střelami (nejlepší jsou papírové kuličky obalené staniolem) a to od 4 různých lidí. Vítězi jsou buď všichni přeživší lidé po zadaném časovém limitu nebo poslední přeživší člověk (ne upír). Doporučuji dát na začátku schopného upíra, protože to může být celkem složité někoho chytit. A vyřadit upíra je velmi náročné, takže by to chtělo nějakou prémii (Řád udatného člověka,...).

Slepý pilot

Mezi dva provazy natažené asi 1 m od sebe se nahází míčky (klidně hustě) – jeden z týmu má zavázané oči a druhý ho naviguje. Slepý se nesmí žádného míčku dotknout + nesmí vybočit z trati (jinak návrat na start). Po oběhnutí mety si slepec může sundat šátek, běží jej mimo míčkovou trať odevzdat navigátorovi a zařadí se na konec týmu. Prvního navigátora, který si honem zaváže oči pak naviguje třetí v pořadí, dokud se nevystřídá celý tým.
Další možnosti:

několik tratí vedle sebe (bezva mezidružinový závod)
navigátoři stojí v cíli (to je náročné vzhledem k opačné poloze pravá‐levá)
v noci s baterkou (to chce ale méně míčků)

Provazový žebřík

K sestrojení provazového žebříku je potřeba co nejvíce dlouhých provazů. Kde je však vzít uprostřed hlubokého lesa? Nevadí, rozhlédneme se okolo, zda se zde náhodou nevyskytují...
Po lese libovolně umístíme provázky (několik obarvených prádelek, ty porůznu rozmístíme okolo stromů, na trávu, na větve,...). Cílem jednotlivců (popř. herních skupin) je nashromáždit co nejvíce provázků a z nich navázat co nejdelší provaz.
Možné varianty: každá herní skupina hledá jen svoji barvu (možno vyměňovat s ostatními), všichni se snaží o co nejpestřejší provaz (t.j. střídat barvy), v noci s baterkami (to je drsnější a vhodné jen pro vyspělé hráče).

Predátor

Hráči představují masožravá zvířata, která si musí zajistit obživu lovem. Život je ale drsný, a někdy se i z lovce stane psanec.
Před začátkem hry se po lese se rozhází kartičky s názvy zvířat (brouk, žížala, hraboš, lelek, zajíc, liška, srna, prase,…). Když hra začne, vpustí se hráči do lesa a snaží se ulovit co nejvíce zvířat a to jen pomocí mordy a čenichu – tedy bez tlapek (rukou), jen tlamou (pusou), čenichem si mohou ulovené zvíře posunout, otočit. Proto hráči po nalezení kořisti (= kartička s názvem zvířete) padnou na kolena a tlamou ho uchopí. Pak utíkají do pelechu – místo, kde vedoucí za ulovené zvíře zapíše počet bodů (velká zvířata jsou za více bodů). Hráči tak zpočátku vyloví velká zvířata, jak ale potravní nabídka chudne, tak postupně dojde i na ta malá…
Aby hra nebyla nudná, tak do lesa vkráčí myslivec – to je další vedoucí regulující predátory. Pokud myslivec zvíře polapí dotykem, tak zvíře upustí ulovenou potravu (= vyvrhne z mordy všechny ulovené kořisti), tím se zachrání a může se vydat opět na lov. Protože je možné najednou mít v mordě více kořisti, tak myslivec přednostně lapá nebezpečnější predátory – tedy ty, kteří mají v mordě více kartiček.
Pokud myslivec třikrát po sobě uloví predátora bez kořisti (= zvíře není schopné se v přírodě uživit, je vyzáblé, nemocné, prašivé), je nutno jej utlumit, tedy nemilosrdně zastřelit (= predátor se vyřadí ze hry).
Protože se po vylovení veškerých zvířat může hra zvrhnout v nemilosrdnou honičku myslivce (popř. myslivců) za predátory, je lepší hru ukončit nějak milosrdněji, např. vypršením časového limitu, po utlumení poloviny predátorů,…

Houbaři

Jeden houbař z každé družinky zůstane na okraji mlází nebo vysoké trávy, zbytek družstva představuje houby a libovolně se rozmístí v mlází tak, aby nebyl na první pohled vidět (každý si sedne nebo lehne). Na signál vyrazí houbaři na lov – snaží dotykem na klobouček (hlavu) co nejdříve sesbírat všechny členy své družinky – houby dává do košíku (první houba se drží houbaře, každá další pak předchozí houby – vytvoří se tak postupně narůstající had). Košík se nesmí vysypat (řetěz se nesmí přerušit), cizí košík se také nesmí vysypávat, houby sbírá jen houbař, cílem je co nejdříve sesbírat všechny známé houby (najít svou družinku).
V dalších kolech lze: sbírat jen cizí houby (družinku), sbírat libovolné houby, sbírat houby na střídačku (svojí, cizí, svojí,…), jen s hnědými kloboučky (tmavé vlasy či s čepicí), jen známé houby (každá houba se musí pojmenovat plným jménem + adresou, speciální houby (vedoucí pošeptá houbaři, co bude sbírat, např: sličné muchomůrky (dívky) x ryzce šeredné (kluky),…),… Možností je mnoho a probíhající houbařská sezóna ke sběru přímo svádí. Na druhou stranu houby rostou stále.

Terénní prolézačka

Proplétání se skrze pavučinu se většinou dělá tak, že pavučina je kolmá na směr postupu. Proč to nezkusit plošně s cílem dotknout se stromu uprostřed či jen projít bez poskvrny na druhou stranu a ještě navíc ve svažitém terénu.