Celostátní akce všech příznivců přírody, kteří každý rok druhý víkend v dubnu pátrají po projevech jara v naší republice.
Nalézt kvetoucí sasanku nebylo vůbec těžké, opravdu kvetla téměř všude a navíc se považují za jeden z významných ukazatelů přítomnosti jara. A ležet či sedět v trávě? To už bylo to úplně nejjednodušší - takže to skoro všichni zvládli (pokud se však nebáli umazání či trocha té mokroty. Ovšem spatřit špačka, to už bylo náročné. Mnozí jej vůbec nespatřili a druzí si jej zase spletli s kosem. Letos to nebylo tak jednoduché, hodně záleželo na místu hledání, počasí a znalostech hledačů. Přesto jsme zjistili, že jaro v naší republice v rozhodný víkend bylo, a to z 68,1%.
Závěrečné vyhodnocení letošního pátrání je k nahlédnutí zde.
Letos to bylo poměrně jednoduché, přesto hodně záleželo na místu hledání, počasí a znalostech hledačů. Nejjednodušší bylo nalezení skákání panáka, spatřit tři řády hmyzu byl trochu problémek (někde byla zima a hlavně chybělo štěstí). Největší problémem bylo spatření kvetoucí rozrazil (že by chyběly znalosti nebo příslovečná smůla? Nakonec jsme zjistili, že jaro v naší republice v rozhodný víkend bylo, a to z 73,3% (takže bez diskuze).
Závěrečné vyhodnocení letošního pátrání je k nahlédnutí zde.
Letos to nebylo tak jednoduché, hodně záleželo na místu hledání, počasí a znalostech hledačů. A do toho všeho ještě omezení díky koronavirové epidemii, kdy nešlo zapojit větší počet pátračů. I tak se nám sešlo hlášení z téměř 30 různých míst v republice. Nejjednodušší bylo nalezení pavouka (některé druhy lze spatřit i v zimě na sněhu), hraní kuliček také nebyl problém (zvládli to i důchodci!). Největší problémem bylo spatření květů na modřínu... I přes to jsme však nakonec jsme zjistili, že jaro v naší republice v rozhodný víkend bylo, a to z 66,7% (takže bylo!).
Závěrečné vyhodnocení letošního pátrání je k nahlédnutí zde.
Díky dlouhodobě teplému a suchému počasí bylo letošní hledání jara opravdu nenáročné. Na jarně-letní vycházku do přírody vyrazilo hodně lidí (díky koronaviru nejvíce jednotlivci a rodiny), ale jen asi 50 si jich vzpomnělo na hledané příznaky jara. Nakonec jsme zjistili, že jaro v naší republice v rozhodný víkend určitě bylo, a to dokonce z 84,2% (nejvyšší výsledek za posledních 8 let!)
Nalézt hluchavku nachovou (protože ta u nás v tomto termínu kvete a je běžná) nebyl vůbec žádný problém. Samozřejmě, pokud jste nehledali třeba hluchavku bílou... Ruměnice se vyskytují velmi hojně, na osluněných místech již od ledna – takže opět bez problémů. Výroba pomlázky – tak to byl letos největší problém. Znalosti by mnohdy byly, ale nikde vhodné proutí – a bez toho se pomlázka nevyrobí.
Závěrečné vyhodnocení letošního pátrání je k nahlédnutí zde.
I přes nepříznivé počasí se v roce 2019 do Hledání jara zapojily stovky pátračů (jednotlivců, žáků škol, členů oddílů, rodin,…), kteří se vydali hledat jaro do přírody a na 30 různých lokalitách zkoumali jeho neklamné příznaky.
Nakonec jsme zjistili, že jaro v naší republice v rozhodný víkend bylo tak napůl – náš výsledek 50,0% je opravdu k zamyšlení…
Největším problémem bylo nalezení žabích vajíček – někde jich ve vodě byly stovky a jinde zase nic. Kvetoucí blatouch se ukázal jako menší problém (jediná naděje byla u potoků)
Skákání přes švihadlo – to opravdu nebyl problém. Zvládly to i některé paní učitelky, přesto některým dětem nebylo do skoku.
Závěrečné vyhodnocení letošního pátrání je k nahlédnutí zde.
I přes střídavé počasí se v roce 2018 do Hledání jara zapojily stovky pátračů (jednotlivců, žáků škol, členů oddílů, rodin,…), kteří se vydali hledat jaro do přírody a na 47 různých lokalitách zkoumali jeho neklamné příznaky.
Nakonec jsme zjistili, že jaro v naší republice v rozhodný víkend nebylo – náš výsledek 48,2% je sice těsný, ale ve svém souhrnu jaro opravdu nebylo.
Kvetoucí dymnivka se kupodivu ukázala jako menší problém – jediná naděje byla v listnatém porostu. Největším problémem bylo spatření lezoucích plžů – ulity byly prázdné nebo zavíčkované a slimáci nikde…
Spatřit kvetoucí podběl byl trochu problém – při zatažené obloze to bylo více než náročné.
Krátké kalhoty nebo trička bylo strašně jednoduché. Stačilo se za slunečného odpoledne pořádně dívat nebo se nebát sundat teplou bundu.
Závěrečné vyhodnocení letošního pátrání je k nahlédnutí zde.
I přes aprílové počasí se v roce 2017 do Hledání jara zapojily stovky pátračů (jednotlivců, žáků škol, členů oddílů, rodin,…), kteří se vydali hledat jaro do přírody a na 51 různých lokalitách zkoumali jeho neklamné příznaky.
Nakonec jsme zjistili, že jaro v naší republice bylo v rozhodný víkend ze 61,4 % – to je na to počasí poměrně dobrý výsledek.
Největším problémem bylo spatření slunících se lidí – stačilo se však jen na chvíli slunit (a tvářit se potěšitelně) a bylo vymalováno…
Spatřit kvetoucí podběl byl trochu problém – při zatažené obloze to bylo více než náročné.
Nejvíce byl sledován létající čmelák – čmeláci díky ochlupení snesou leccos, i chladné počasí.
Závěrečné vyhodnocení letošního pátrání je k nahlédnutí zde. V roce 2017 bylo jaro vypátráno poměrně přesvědčivě a to i přes nepříznivé povětrnostní podmínky → a jaké to bude za rok?
I přes nepříznivé počasí se v roce 2016 do Hledání jara zapojilo celkem 661 pátračů (jednotlivců, žáků škol, členů oddílů, rodin,…), kteří se vydali hledat jaro do přírody a na 52 různých lokalitách zkoumali jeho neklamné příznaky.
Nakonec jsme zjistili, že jaro v naší republice bylo v rozhodný víkend ze 65,4 % – to je na to počasí poměrně dobrý výsledek.
Největším problémem bylo nalezení nepřehlédnutelných kvetoucích modřínů – stačilo však jen navštívit prosluněné okraje lesů…
Spatřit ruměnice prý nebyl vůbec problém – v deštivých lokalitách to ale bylo náročnější. Lidé opékající důbrůtky na ohni také nebylo nic náročného – i v mírném dešti to jde…
Závěrečné vyhodnocení letošního pátrání je k nahlédnutí zde. V roce 2016 bylo jaro vypátráno poměrně přesvědčivě a to i přes nepříznivé povětrnostní podmínky → a jaké to bude za rok?
Letošního Hledání jara se zúčastnilo celkem 871 hledačů jara (jednotlivců, žáků škol, členů oddílů, rodin,…), kteří pátrali po jeho příznacích na 35 místech České republiky. Jaro prý bylo již od března, ale teprve naše výsledky to jednoznačně prokázaly. A to má každé místo v naší republice jiné podmínky…
Nakonec jsme zjistili, že jaro v naší republice bylo v rozhodný víkend ze 66,7 % – to je poměrně dobrý výsledek.
Největším problémem bylo nalezení nepřehlédnutelných kvetoucích devětsilů – stačilo jen navštívit prosluněná vlhká stanoviště…
Spatřit slunéčka byl další problém – škoda, že jejich larvy jsou tak nenápadné a málo známé…
Pět zpívajících ptáčků byl nakonec úplně nejjednodušší důkaz jara. Jejich určení však bylo již horší.
Závěrečné vyhodnocení letošního pátrání je k nahlédnutí zde. V roce 2015 bylo jaro vypátráno poměrně přesvědčivě a to i přes nepříznivé povětrnostní podmínky → a jaké to bude za rok?
Letošního Hledání jara se zúčastnilo celkem 706 hledačů jara (jednotlivců, žáků škol, členů oddílů, rodin,…), kteří pátrali po jeho příznacích na 18 místech České republiky. Sice se zdálo, že jaro u nás bylo již od března (místy i od února), ale konečné výsledky nejsou tak přesvědčivé. Každé místo v naší republice má jiné podmínky…
Nakonec jsme zjistili, že jaro v naší republice bylo v rozhodný víkend ze 72,2 % – čekali jsme více, ale co se dá dělat.
Letos byly letošním nejvděčnějším příznakem k pozorování kvetoucí fialky, které byly nalezeny úplně na všech místech.
Ráchání v potoce bylo poměrně populární – podle fotek to sice občas nebylo tak radostné, ale studená voda se dala vydržet.
U vajíček žab hodně záleželo na výběru vhodné lokality. Najít se však daly, stačilo se jen pořádně dívat a vědět co hledat.
Závěrečné vyhodnocení letošního pátrání je k nahlédnutí zde. V roce 2014 bylo jaro vypátráno poměrně přesvědčivě a to i přes nepříznivé povětrnostní podmínky → a jaké to bude za rok?
Letošního Hledání jara se zúčastnilo celkem 935 hledačů jara (jednotlivců, žáků škol, členů oddílů, rodin,…), kteří pátrali po jeho příznacích na 35 místech České republiky. Počasí nám letos vůbec nepřálo (dlouhá zima se opravdu nechtěla vzdát své vlády, jen na sobotu trochu ustoupila) a tak letošním nejvděčnějším příznakem k pozorování či zahřátí byly jarní hry.
Nakonec jsme zjistili, že jaro v naší republice bylo v rozhodný víkend z 59,0 %, tedy bylo (a to je hlavní).
Letos se projevil obrovský rozdíl mezi pozorováními v jednotlivých oblastech – ve dvou krajích nebyl ani jeden „hledač jara“ a tak jsou výsledky trochu nesouměrné. Jinde bylo pátračů více, ale pohybovali se jen na jednom místě… Nejmenším problémem bylo pozorování (nebo i hraní) jarních her. Nebylo sice nejlepší počasí, ale možná právě proto se různé hry hodily. Najít pavouka v přírodě většinou také nebyl problém – ale pak ho vyfotit… to se již povedlo málokomu. A kvetoucí tařice? Letos nám příroda nepřála a tak ji nalézt se povedlo jen pár hledačům…
Závěrečné vyhodnocení letošního pátrání je k nahlédnutí zde. V roce 2013 bylo jaro vypátráno poměrně přesvědčivě a to i přes nepříznivé povětrnostní podmínky.
Letošního Hledání jara se zúčastnilo celkem 1.239 hledačů jara, kteří pátrali po jeho příznacích na 67 místech České republiky. I přes poměrně nepříznivé podmínky (nárazový studený vítr, místy sice sluníčko, ale téměř na území celé ČR sněhové přeháňky) se hledalo jaro – nejvděčnějším příznakem byla nakonec pomlázka (tatar,…). Nakonec jsme zjistili , že jaro v naší republice bylo v rozhodný víkend z 59,7 %, tedy bylo (a to je hlavní).
Nejmenším problémem byla (výroba a) pozorování lidí nesoucích pomlázku (tatar, či jak se kde tomuto nástroji říká) – bez toho by nebyly Velikonoce. Obsazené ptačí hnízdo byl již větší problém – do budek nebylo vidět a pozorovat venkovní hnízda vyžaduje trpělivost + postřeh. A kvetoucí topol? Správné určení topolu bylo jednoduché jen zdánlivě, bez domácí přípravy to nešlo…
Závěrečné vyhodnocení letošního pátrání je k nahlédnutí zde. V roce 2012 bylo jaro vypátráno poměrně přesvědčivě a to i přes nepříznivé povětrnostní podmínky.
Letošního Hledání jara se zúčastnilo celkem 1.557 hledačů jara, kteří pátrali po jeho příznacích na 80 místech České republiky. I přes poměrně nepříznivé podmínky (nárazový studený vítr motýlům vůbec nesvědčil) jsme zjistili , že jaro v naší republice bylo v rozhodný víkend z 60,0 %, tedy bylo (a to je hlavní).
Nejmenším problémem bylo kvetoucí pampelišky (někteří starší hledači jí sice říkají smetanka lékařská, ale novější pojmosloví se opět vrátilo k zažité pampelišce). Ta tedy nezklamala a byla též nepřehlédnutelná… Velký problém byl s běláskem řeřichovým – jednak se jim kvůli nárazovému větru vůbec nechtělo poletovat a pak rozpoznat právě řeřichového… Naštěstí v tuto dobu ještě moc jiných druhů nelétá a tak každý spozorovaný bělásek byl prohlášen za řeřichového. Spatřit žábu bylo sice poměrně snažší, ale také to nebylo to pravé období. Jen v nejteplejších oblastech s ní nebyl problém.
I ve studeném a deštivém počasí se našlo 1.574 pátračů (jednotlivců, žáků škol, členů oddílů, rodin,…), kteří nám z 84 míst z celé republiky zaslali zprávy o postupu jara. I přes celkové „nevlídno“ můžeme odpovědně prohlásit, že jaro zde bylo z 52,0%.
Nejmenším problémem bylo vypátrání některé z mnoha druhů prvosenek, které právě v jarním období kvetou. Ještěrky sice byly pozorovány v pátek (to ještě trochu svítilo sluníčko), ale o víkendu se jim již do zimy vůbec nechtělo. Škoda, ještěrky se mohly proslavit, ale bohužel… S mlýnkem byl však problém ještě větší… Na potocích se již většinou nevyskytují a jen málokoho napadlo si jej postavit (pravda, i ti šikovní s tím většinou měli trochu problém). A o klapajícím mlýnku jsme si mohli jen nechat zdát…
Ze 112 míst ČR jsme obdrželi zprávy o postupu jara od 1.489 pátračů (jednotlivců, žáků škol, členů oddílů, rodin,…) a tak můžeme slavnostně vyhlásit: jaro zde bylo ze 78,3%.
Až na tu Sněžku bylo letos jaro úplně všude, stačilo se jen pozorně dívat! Největším problémem bylo poznat vlhkomilnou orsej jarní, typickou bylinku pro toto roční období, kterou v přírodě po květnu však již nespatříme. Poletující babočky paví oko se některým pletly s jinými druhy baboček, o možnosti vyfotit tohoto běžného motýla s rozevřenými křídly ani nemluvě… Rojící se víkendoví cyklisté… ti byli snad úplně všude. S tímto příznakem byl nejmenší problém.
Z 80 míst ČR jsme obdrželi zprávy o postupu jara od 1.703 pátračů (jednotlivců, žáků škol, členů oddílů, rodin,…) a tak můžeme slavnostně vyhlásit: jaro zde bylo z 77,5%.
Letos se zima příliš neprojevila a tak s jarem nebyl vůbec problém – pravda, slyšet v přírodě skřivánka některým dalo trochu práce (skřivan je typický polní pták a tak ve městech bylo jeho hledání marné), ale nakonec se vcelku povedlo. Pozorovat létající čmeláky letos šlo již většinou od března (a mnohde ještě dříve) a tak to bylo úplně to nejjednodušší. Na některých místech bylo trochu problémem nalézt kvetoucí třešeň – ty buď kvetly nebo měly těsně před květem a tak v některých místech rozkvetly až po termínu…
Z 66 míst ČR jsme obdrželi zprávy o postupu jara od 1.449 pátračů (jednotlivců, žáků škol, členů oddílů, rodin,…) a tak můžeme slavnostně vyhlásit: jaro zde bylo z 90,2%.
Letos se zima příliš neprojevila a tak s jarem nebyl vůbec problém – pravda, najít kvetoucí blatouch některým dalo trochu práci, ale nakonec se vcelku povedlo. Pozorovat létající včely letos šlo již většinou od března (a mnohde ještě dříve) a tak to bylo úplně to nejjednodušší. Vidět najednou (tedy celou skupinu) alespoň 10 lidí v tričkách s krátkým rukávem také nebyl příliš velký problém. Kromě několika opuštěných lokalit to bylo snadné – počasí tentokrát přálo a tak v tričku byl snad úplně každý.
Jaro zde bylo s velkým náskokem, ale jaké to bude za rok?
Z 87 míst ČR jsme obdrželi zprávy o postupu jara od 1.235 pátračů a tak můžeme slavnostně vyhlásit: jaro zde bylo z 50,2%.
Letos se zima trochu protáhla – nalézt modřín nebyl problém, ale jeho výrazný červený květ většina pátračů hledala marně. Zbytky sněhu nebo ledu byly v přírodě stále ještě patrné (zejména ve stinných lesních partiích) a tak je každý druhý snadno nalezl. Ještě, že nalezení slunících se mravenců na mraveništích nebyl problém. Inu, hřející sluníčko k jaru neodmyslitelně patří…
Jaro zde sice opravdu bylo, ale opravdu velmi těsně. Jaké to bude za rok?
K 12.5.2005 můžeme prohlásit letošní akci „Hledání jara“ za uzavřenou a to se skvělým výsledkem: jaro bylo prokazataleně nalezeno. Z toho plyne, že jaro je zde! Sice v některých oblastech více (a někde zase méně), ale celkový výsledek je více než jasný.
Z jednotlivých výsledků plyne, že nalézt ruměnice nebyl vůbec problém (o víkendu sice pršelo, ale v pátek ještě bylo hezky a tak kdo nelenil…). Kvetoucí plicník byl nalezen také poměrně často (zahrádky to jistily), ale
největším problémem se ukázala výroba pískající vrbové píšťalky. Jednak nespolupracovala příroda (podle zkušených „píšťalkářů“ ještě nebyla natažena míza) a pak je nějak čím dál méně těch, kteří píšťalku dokážou vyrobit. Přesto se však píšťalka mnohým povedla… V letošním roce bylo jaro nalezeno z 66,1% a jaké to bude za rok?
Tak je to v pořádku: o Velikonočním víkendu 2004 jsme zjistili, že jaro v naší zemi již opravdu bylo! Sice se nám na většině míst nepovedly nalézt všechny zadané jarní příznaky, ale výsledky jsou celkem přesvědčivé. Celé akce se účastnilo celkem 1.149 pátračů (jednotlivců, žáků škol, členů oddílů, rodin,…), kteří se vydali hledat jaro do přírody a na 62 různých lokalitách zkoumali jeho neklamné příznaky. Na mapce jsou všechna místa, kde se pátralo i s výsledkem (čím zelenější, tím více příznaků jara bylo nalezeno).
Nalézt kvetoucí violku většinou vůbec nebyl problém (vždyť jich u nás také roste více než 27 druhů). Největším oříškem nakonec bylo pozorování vlaštovek nebo jiřiček, které jen velmi dobří pozorovatelé zastihli těsně po příletu prvních ojedinělých zástupců. Hraní kuliček je sice již téměř neznámá zábava, přesto většina z našich pátračů nelenila a když nikoho nespatřila, alespoň oni si tuto prastarou hru (k radosti náhodných pamětníků) vyzkoušela.
A pro úplnost: v souhrnu zde jaro bylo z 58,1%.
Buďte klidní, v roce 2003 jaro v našich zemích prokazatelně bylo (sice jen z 59,9%, ale bylo) – celkem jsme totiž obdrželi 65 zpráv z pozorování (+3 natolik neúplné, že nešly použít) od jednotlivců i kolektivů (například 32 kolektivů MOP + 17 ZŠ + 4 kolektivy TOM). Pokud sečteme všechny prokazatelné „pátrače“ v kolektivech, tak dojdeme k úctyhodnému číslu 888 lidí a lidiček, kteří letos vyrazili do přírody vyhlížet jaro. A my všichni jsme společně prokázali, že zde jaro již opravdu bylo!
Nejvícekrát byla nalezena sasanka hajní, s krátkými kalhoty většinou také nebyl problém. Pozorování hada nebo ještěrky však bylo velmi obtížné – jistě zde zapůsobilo předchozí chladné a doštivé počasí, místy i ležící sníh. Opět se tím prokázalo, že lidová pranostika „po svatém Jiří (24.4.) vylézají hadi a štíři“ není daleko od skutečnosti. Na přiložených mapkách se ostatně každý může přesvědčit – puntíky znázorňují místa pozorování (některé kraje jsou na tom nepřesvědčivě) a čím zelenější znak, tím více příznaků bylo v průměru nalezeno.
V roce 2002 se do „Hledání jara“ zapojilo celkem 95 pozorovatelů, z nichž však bylo 39 vícečetných kolektivů (počínaje oddíly z Junáka, ČSOP,… až po celé školní třídy).
Otevřeně musím prohlásit, že jaro v té době sice v Česku bylo, ale jen „o fous“ (149 příznaků pozorováno bylo, ale 136 zase nebylo, takže zde jaro bylo z 52%) – to ostatně dokreslují připojené mapky (na první jsou výsledky všech pozorovatelů a na té druhé je postup jara v jednotlivých krajích).
A jenom pro zajímavost: nejčastěji byla nalezena kopřiva žahavka (máme však dojem, že si ji mnozí pletli s kopřivou dvoudomou, některé udávané výšky [prý až 56cm!] nepůsobí věrohodně, přesto však byla průměrná výška 129mm), oproti všeobecnému očekávání pak kupodivu nejméně byl nalézán rozvinutý list břízy (jeho průměrná největší délka byla 17,6mm). Vajíčka žab byla sledována v různých formacích přesně tak, jak má každý druh „ve zvyku" (ti odborně zdatnější podle toho také stanovili jejich původce).